Únor 2014

3 věci, bez kterých bych nemohla žít

20. února 2014 v 19:14 | Ninuška |  Write
Tato otazka mě pronásleduje celej život, ale asi nikdy jsem na ni nedokázala odpovědet. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela tak moc jako teť. Určitě na prvním místě by byli moji blízci, což je pro mě rodina, kamarádi a můj přítel. Tihle lidé při mě stojí a jsou tady pro mě vždycky, jsou pro mě opora, moje všechno. Bez nich si vážně neumím život představit.:/ Další věc bez které bych nemohla žít je hudba! Ano hudba pro mě znamená strašně hodně, nejlepší je stejně rap. Jsou to texty plné pravdy, které občas mají něco společného s námi. Nejlepší je usnout se sluchátkama na uších. Nejlepší pocit, hudba mě dokáže rozveselit, rozesmát, ale i taky rozplakat a připomenout sentimentální vzpomínky. Další třetí věc bez které bych němohla žít je asi moje postel, nebo dobré jídlo, nic lepšího, kromě lásky a sexu snad není:) A co tvoje 3 věci??:P

Obraz dnešní doby:)

20. února 2014 v 15:29 | Ninuška |  Write
Krásne slunečné odpoledne přeju, zase sem dostala tu mojí psací náladu, tak jsem tady. Nemám vůbec žádné náměty na psaní, tak bych dnes chtěla napsat něco o mých dnešních myšlenkách, které mám. Nad nimi jsem přemýšlela celý den. Podle mě tet lidi zajímají úplně jiné věci, zbytečné a náročné. Zabývají se kravinama, neumí vnímat svět takový jaký je. Nedokážou si připustit, že by mohlo být hůř, ale taky nedokážou uznat, že by mohlo být lepší, než to doposud bylo.. Zastavují svojí mysl nad stupidními otázkami. Místo toho aby něco konali, koukají na druhé a snaží se je odradit, protože nedokážou přenést přez srdce, že dělají něco líp než oni sami. To je ta chyba. Místo toho aby si vážili, že jsou zdraví a šťastní, porovnávají se tím kdo si koupil lepší iPhone, PSP, tablet, nebo ntb. Ano elektronika jde kupředu každý den, každou sekundu, ale být zavislí na tom mi přijde trošku zbytečné, lidé pak nevnímají krásy našeho světa a jsou doma a zalezlí u ntb aby se mohli bavit s kamarady po Skypu. Místo toho aby jsi vážili že mají dvě nohy a dvě ruce, že nejsou odkázaní na pomoc druhých lidí, to už jim mozek nebere. Pak takový člověk nemůže mít radost ze života. Lidé asi už zapomínají žít. Další taková věc, nad kterou jsem přemyšlela je, je hodně práce a málo penez. Tohle mě celkem dost mrzí, rodiče makají aby měli pro své děti co nejlepší a ti to kolikrát opláci uplně škaredým způsobem. Chtějí čim dal tím víc věci. Novinky, oblečení, ale neuvědomují si to, že nato musí někdo vydělat. Ano kolikrát si to taky neuvědomím, ale jednou každý pozná hodnotu peněz a bude uvažovat, za co to utratí. Další věc co mi celkem trhá žíly je sebepoškozování dětí. Ano sama osobně znám pár lidí, co tohle dělají, ale nevím dosud proč. Dostali život a ještě si ho ničit mi moc smysl nedává, někdo to bere tak, že když se řízné tak cítí uvolnění, ale tomu se mi moc nechce věřit, tomu vážně ne. Ja sama osobně jsem se řízla tak max, když jsem si holila nohy a že bymi to poskytlo nějakou rozkoš to asi ne, asi to působí na každého člověka individuálně. Proč si ale šahat na život, když je sám taky krátky? Jsme tady abysme něco dokázali, aby se po naší smrti o nás ještě někdo dlouhou dobu bavil, a abysme se bavili my! Musíme si užívat každého dne, tak jako by byl ten poslední, nikdy nevíme kdy nastane. Kdybyste měli nějáke nápady o čem psát tak piště :)

Osud

19. února 2014 v 14:50 | Ninuška |  Write
Znáš to? Když ti osud pošle někoho do cesty? A ty nevíš co máš dělat? Nevíš jak se s tím vyrovnat, nebo nevíš jak se šance uchpit? Zná to snad každý. Někdy se osud pěkně trefí, a přidělí ti partnera do života hned ze začátku. Někdteří si musí počkat a čelit těm nepříjemným překážkam co mu osud nastraží. Někdy je to lepší někdy je to horší, ale kažy se snad dočka. Někdy je to boj, někdy jde i o život, a strašně to boli, strašně moc, ale pak příjde ta sladká odměna, a ty mužeš říct ANO ja jsem to dokázala. :) Dokázala jsem se postavit osudu a všechno dopadlo dobře, ale každý člověk to snáší jinak, každý se vyrovnáva jinak, každý má svůj životní příběh, ale je na každém z nás či ho řekne nebo ne. Jestli chceš tak napiš. Ja ten svůj napíšu zvlášť, protože je to celkem na dlouho :))

Co nedává smysl :))

19. února 2014 v 14:35 | Ninuška |  Write
Co(ne)dává smysl? V dnešní době si tuto otázku pokáda hodně lidí a mezi ně patřím i já. Podle mého názoru nedává smysl hodně věcí. Za všechno ale můžeme my. My myslím náš druh, jako lidi. Plýtváme časem, jídlem, energií a i lidskými životy a vším ostatním. Nespravedlnost, to je to co mi určitě nedává smysl. My co žijeme v panelácích a barácích si stěžujeme na náš život, ale to že někdo bydlí v zaplácaných chatrčí od bláta nikdo neřeší, to že máme přívod pitné vody až do domu přímo do kuchyně to je všem jedno, ale stejně si pro náš pocit koupíme balenou vodu. Co miliony dětí a dospělých, kteří nedodržují pitný režim, a to z důvodů, že vodu prostě nemají. Je to věc velmi sporná, každý ji vníma jinak, ale to pro mě je nesmysl. Je nás hodně na celem světě a nikdo s tím přece nic neděla, ale to je věc názoru a takový na to mám názor já. Další nesmysl pro mě je výroba jaderných a i normánlích zbraní. Vůbec, ale vůbec nevím k čemu to je? Jsme přece jen lidi a to všichni ať už je někdo vietnamec, čech, mongol, nebo černoch, všichni jsme stejní a neměli bysme vymýšlet takové věci. V tomhle budou žít naše děti. Neměli bysme ohrožovat náš svět, ale měli bysme ho zkrášlovat a opečovávat. Není další planeta, na kterou bysme se mohli odstěhovat po nějakém jaderném útoku. Stačí pár sekund a všechno co jsme tak pečlivě budovali by mohlo skončit . Nesmysl je pro mě taky pocit, že když se člověk snaží udělat něco co nejlíp, nebo někomu pomoct, tak mu to karma vratí, kolikrát dobře, ale kolikrát i špatně. Nechápu tohle, ale lidé co by tohle potřebovali nejvíc, jen tak proplouvají, a všechno je v pořádku. Je milion lidí, kteří byli dobráci a skončili špatně, a milion dalších hlupááku co se dostali z absolutní spodiny na vrchol světa, ale nečistě a falešně. Snad jim to ta karma vrátí, nemusí to být teť hned, ale až to budou nejmíň čekat, zasáhne je to tisíckrát víc. Tohle je má odpověd na tohleto téma.

Valentýnská abstinence

15. února 2014 v 17:52 | Ninuška |  Write
14.2 pro někoho zvláštní datum a pro někoho taky ne. Další pro někoho zbytečný svátek, nebo jeden z nejkránějších. Jak to ale vnímam kolem sebe, řekla bych, že valentýn slaví čím dál míň zamiovaných, a když už tak je to ta starší vrstva společnosti, nebo vážně ti moc moc zamilovaní. Ja osobně tento svátek moc neslavím, ani nevím proč. Myslím si, že takové svátky jsou poněkud zbytečné, každý zamilovaný by jsi měl uvědomit, že si má káždý den své lásky vážit, nosit ji kytky jak jen mu to jeho finanční stav umožní :) A ne čekat na nějaky svátek. Měli by jsi říkat, každý den že se milujou a chodit aspon jednou za měsíc do krásné restaurace na úžasnou večeři. Tohle si ale mnoho lidí neuvědomuje. Nechají se upozorňovat svátkem v kalendáři.

O čem psat?

15. února 2014 v 15:36 | Ninuška |  Write
O čem psat? Jestli máte nějaké nápady pište ;)) Budu ráda za každý dobrý nápad .

Něco na zub

15. února 2014 v 14:39 Wievs
Sladkosti, všem známe, pro někoho chutné, pro někoho tabu ;))

Zmatek

15. února 2014 v 14:30 | Ninuška |  Write
Kdy jste naposledy něco plánovali? Kdy jste naposlet něco nechali jen tak plynout? Kdy jste naposledy měli všechno v paži? Nechte to být, protože tet nezáleží na minulosti, ale na přítomnosti. Každý rád vzpomína, a utápí se ve smutku, a přemýšlí nad chybami, které udělal. Ano i já nejsem jiná, ale proč? Proč tohle všechno dělat? Přemýšlet nad "lidmi" kteří ti ublížili. Tohle je prostě blbost, je to nejhorší využití volného času jaké znám, ale občas to člověk potřebuje, padnout dolů, a zvednout se. Ne nadarmo se říká, že dolů ti pomůže každý, ale na horu už musíš sám. Tohle není ostuda, to jsou životní rány, které nás dělají silnějšími. Pak se můžem rozhlédnout kolem sebe a vnímat všechnu tu krásu. A říct si, jak sme na sebe pyšní, kolik překážek jsme dokazali překonat, bez toho aniž by jsme se vzdali. Pak už nás v životě nic moc nepřekvapí.


Sny

15. února 2014 v 14:11 | Ninuška |  Wievs
Sny, ano tohle slovo má více významů. Nedávno jsem četla, že kdyby člověk neměl sny, nemohl by žít.. Je to úžasné zavřít oči a necht si něco zdát, někdy jsou to krásne sny, někdy zase noční můry. Sny nám hodně napovídají. Někdy se z nich nechceme ani probudit, kolikrát je to hezčí jak realita, ale v momentě se probudíte. Potom sny, se špatným charakterem, přejete si aby zmizely, ale to asi těžko, páč tyhle trvají kolikrát dýl něž chcete. Někdy se taky opakují. Je to záhada, sama mám sny pěkné a někdy zase ošklivé. U mě se to ale odvíjí například z toho, na co se dívam v televizi, je-li to nějáky horor, tak ten den se mi zdá něco podobného. Někdy se mi zase nezdá vůbec nic, nebo si to spíše nepamatuji, kolikrát je to lepší. Už ale méně se u mě oběvují sny, keré jsou vážně nádherné, vůbec nevím, jak je to možné ale to je o zvyku. Sny přitom trvají několik sekund, a čím víc na ně myslíme, tím víc je zapomínáme. Každý má sny. Aspoň takové které se mu zdají.
Málokterý člověk má sny, jako sny. Sen něco dokázat, něčeho dosáhnout, někoho dotat, nebo v něco věřit. Pro některého je sen mít hodně peněž a obrovské bankovní konto, miliardové akcie, a barák na Hawai. Já jako normální holka, která prožila, to co prožila, tak mám sny, ale myslím si že skromné :) Nepotřebuju bohatství, ani barák s 20 pokoji. Chci do života muže, který bude hodný, který si semnou bude rozumět a který bude tolerantní a upřímný. S ním mít rodinu a děti. Hlavně zdravé. Mít se dobře, i bez milionu peněz. :) A taky bych chtěla psa. To je taky můj velký sen. Sny jsou pro každého individuální. Ti co toho chtějí moc, to možná budou mít, ale nikdy nebudou šťastní, protože skromnost ozdobuje člověka jako takového :)

Stáří

15. února 2014 v 13:55 | Ninuška |  Write
Téma týdne stáří. Co to vlastně je? Podle mě je to období kdy už jen vzpomínáme, období, kdy už odpočíváme a přemýšlíme nad svými chybami v mládi. Každý bude jednou starý, jen se s tím prostě musíme vyrovnat, a je to na každém z nás. Je to další fáze života, která vede k něčemu novému, ja konci možná něco je nebo taky ne. Je to cesta dál, cesta na věčnost, cesta, kde se zase všichni sejdeme, cesta, kde se odloučení manželé zase střetnou, kde se potkají všechny generační proudy. Je to cesta do lepšího světa. Ten svět je někde tam nahoře, odkud se na nás dívají naší blízcí a davají na nás pozor. Ale to jsme až moc odbočili. Staří nemusí, ale může být v celku komplikované. Stáří by mělo být klidné a pokojné. Plné vzpomínek. Proto tvrdím, že si máme užívat dokud to jen jde, protože život je moc krátky abysme se zabývali nějakymi zbytečnostmi, a zatěžovali se absurdními otazkami a situacemi. Stáří budeme všichni, nikdo tomu neuteče. Rodíme se pro smrt, tak bysme si měli užívat ať ve stáří můžeme vytáhnou alba s fotkami, deníky se zápiskami a vzpomenout si na ty krásné časy jaké jsme zažili. Stáří je cestá dál. Takže se ji nemusíme bát.